Emoce

Známe to všichni, něco nás naštve, nebo snad někdo, a nás to celé ovládne.

Stoupne tlak, kolem nás div nestřílejí blesky, anebo naopak energie je tak těžká, že se cítíme jako by nás někdo praštil něčím po hlavě. Vedlejší efekt je, že se nám zatemní mozek.

Co se vlastně stane, když nás ovládne emoce? Já si to představuji tak, že se nám mozek rozdělí na dvě půlky (lepší slovo je oddělí, dvě půlky už má), přičemž jedna půlka je plná emoce, která nás ovládla a druhá půlka jede na plné obrátky, aby zajistila fungování těla.

Za normálních okolností je mozek propojen jakýmsi můstkem, který se nazývá "analytická mysl". V případě ovládnutí těla emocí tento můstek mizí a člověk není schopen analytického myšlení, jedná zkratově, kriticky a neobvykle.

Negativní emoce ovládá fungování celého těla a proto autopilot (nevědomá část mozku) jede na plné obrátky. V podstatě reaguje jako kdyby šlo o život.

Představme si negativní emoci jako nějakou chemickou látku. Můžeme si jí i nějak obarvit, třeba na červeno. Jak dlouho asi trvá, než je naše celé tělo červené? Emoce, jako chemikálie, která se šíří krví za pár vteřin ovládne celé naše tělo. Dokonce opravdu mění přirozené chemické prostředí našeho těla.

Jak dlouho asi trvá, než se naše tělo dostane do normálních hodnot, jako před negativní emocí, než člověk takzvaně "vychladne" a je opět schopen normálně o dané situaci uvažovat, a komunikovat?

Situace, která nás do takového stavu dostala může trvat i dlouhou dobu. Může se jednat o situaci, která v nás vyvolává negativní emoci třeba i po dlouhé měsíce, či roky. Může to být i situace, která se často opakuje, například když někdo zažívá vypětí v práci, doma, či ve svém okolí. Umíme si asi pak představit, jaké nemoce může takové "postupné trávení" těla vyvolat.

Dalším zamyšlením musí být, proč někdy reagujeme tak, že nás ovládne emoce. Možných příčin je spousty, ale já se chci věnovat nyní jedné - nevědomé reakci.

Taková reakce někdy může probíhat v případě, kdy naše podvědomí reaguje na nějaký podnět, který my sami v sobě neumíme identifikovat. Někdy si neumíme vysvětlit, proč reagujeme tak emotivně, proč nás "někdo" nebo "něco" vytáčí.

Důležité je uvědomění, tedy umět si negativní emoci a její průběh uvědomit a zabývat se tím, proč vznikla, proč mě ovládla, kde je její původ. Umím-li pojmenovat, jak vznikla, a proč, mám vyhráno, protože jsem si uvědomila původ své negativní emoce a mohu to nějak začít řešit.

V některých případech ale nepřijdeme na to, kde je příčina. Ani nemůžeme, je uložena v nevědomí ve formě programu, který jsme během života nahráli do svého nevědomí. Reakce je tedy nevědomá, a zdánlivě se zdá, že se s tím nedá nic dělat. Opak je ale pravdou.

Jak jsem již psala, základem je uvědomění. Rozhodnutí, že s emocí, která mě ovládá chci něco dělat, že již nechci, aby ovládala emoce mě, ale abych já ovládal/a své emoce a měla nad nimi kontrolu.

Jedním z nástrojů je regresní terapie, která je dobrá pro velmi těžká traumata a prožitky, nebo velmi jednoduchá ale účinná metoda Ho oponopono, metoda odpuštění - pro všechna traumata a negativní emoce, programy vězící v našem nevědomí.

 K uvědomění si svých emocí může posloužit bezčasový diář.

O způsobu využití regresní terapie, která pracuje s negativními emocemi a nevědomými stresovými vyvolávači - v dalším díle.